čtvrtek 29. května 2014

Kuřecí koule ve smetanovo-hořčičné omáčce

V posledním dílu časopisu Apetit jsem nalezla několik receptů na masové koule, takže mne úplně začala honit mlsná. Připravila jsem tedy masové koule podle mého gusta se smetanoovu omáčkou a zde vám nabízím recept. Rozpis bude pro 4 osoby.



Suroviny:


600 g kuřecích prsou, 1 rohlík, 100 ml mléka, čerstvé bylinky - já použila kudrnačku, bazalku a majoránku, 3 stroužky česneku, vajíčko, sůl, pepř, olivový lej
na omáčku: 1 cibule, 2 kelímky zakysané smetany, lžíce hrubozrnné hořčice, sůl, čerstvě mletý pepř


Nejprve si pokrájíme rohlík na kostky a namočíme do mléka. Kuřecí prsa si nameleme nebo nasekáme ponorným mixérem. Pokud budeme sekat ponorným mixérem, nakrájíme si prsa nejprve na kostky a teprve potom nasekáme - půjde to mnohem lépe. Přidáme nasekané bylinky, vajíčko, prolisované stroužky česneku, housku, z které jsme předem důkladně vymačkali mléko , osolíme, opepříme čerstvě namletým pepřem a mokrýma dlaněma tvarujeme do tvaru koulí. Na pánvi si rozehřejme lžíci olivového oleje a koule na něm ze všech strach osmažíme. Poté koule vyjmeme, přidáme ještě lžíci olivového oleje a cibuli nakrájenou na kolečka dozlatova osmahneme. Přidáme zakysanou smetanu a lžíci hořčice, osolíme, opepříme a krátce provaříme. Můžeme ještě případně přidat další nasekané bylinky, ale už nemusí být. Podáváme s dlouhými těstovinami typu tagliatelle, pappardelle, špagety a podobně.


Přeji vám úspěšný, i když chladný a upršený den!




Vaše Radka











úterý 27. května 2014

Krůtí kousky v sladkokyselé omáčce

Dnes mám pro vás jeden recept z "šuplíku". Z šuplíku proto, že patří k našim oblíbeným, ale nepřiprovala jsem ho aktuálně dneska. Ale protože jsem koukala, že jsem vás s recepty teď nějak šidila, "vyhrabala" jsem dnes právě tento recept.
Mnoho lidí nemá rádo sladkou chuť při přípravě masa. Já patřím k ta druhé skupině, která si i tuto úpravu masa občas ráda dopřeje! Rozpis bude na 4 porce.


Suroviny:

 asi 450 g krůtích prsou zbavených kůže, 2 lžíce škrobu, sůl, olej, cukr krupice, vývar nebo voda, 3 lžíce sladkokyselé omáčky, sojová omáčka, bílé víno, škrob, arašídy nebo mandle, případně sezamová semínka


Krůtí prsa zbavená kůže si nakrájíme  na kostičky, přidáme 2 lžíce škrobu, osolíme, pořádně promícháme a necháme odležet. Potom na pánvi na oleji kousky masa osmažíme. Když je maso ze všech stran osmažené do zlatova, přendáme do nějaké misky. Na pánvičku přilijeme asi lžíci oleje, přidáme 2 lžíce cukru a necháme zkaramelizovat. Potom zalijeme asi 2 deckama vývaru nebo vody, přidáme 3 lžíce sladkokyselé omáčky, 3 lžíce sojovky, 1 - 2 decky vína a necháme provařit, zahustíme škrobem zředěným ve vodě, vhodíme do omáčky zpět maso a přidáme pražené arašídy nebo mandle, případně sezamová semínka. Podáváme s rýží. Krůtí kousky děláme pravidelně jako poslední večeři v roce a potom ještě i několikrát do roka, tak pokud budete mít chuť, můžete vyzkoušet také :-)



Krásný večer a dobrou noc!



Radka 






 


Krátká procházka po našem městě ...

Dnes bych vás ráda zase pozvala na krátkou procházku po našem městě. Čekala nás jedna milá návštěva a s sebou jsme vzali foťák, abychom vám mohli zase ukázat pár míst, která stojí za zmínění.
Dnešní počasí je tak trochu bláznivé. Dopoledne bylo krásné a teplé, ale potom se začalo ochlazovat a přišel déšť s bouřkou. Už jsem měla strach, že se ani nebudeme moci vypravit na místo, které jsme měli domluvené. Ale po bouřce se naštěstí vyčasilo a my mohli vyrazit. Míjeli jsme krásné voňavé keře, květiny a jaro bylo cítit doslova na každém kroku...




























Severně od Lorety stojí čtyřpatrová zvonice Campanilla z roku 1673, která byla postavena podle návrhu  italského architekta Francesca Carattiho.















 Loreta patří k architektonickým skvostům Kosmonos.   Byla postavena v letech 1702-1708 podle návrhu italského architekta Giovanni Alliprandiho na místě dřevěného kostelíka svatého Martina. Loreta je tvořena střední obdélníkovou budovou Santa Casa. Jejím vzorem byla první stavba tohoto typu v italském městě Loretto, která byla schránkou pro domek, v němž údajně žila Pana Marie a který byl do Loretta převezen ve 13. století.
  








 Stěny Santa Casy jsou zdobeny reliéfy ze života Pany Marie  




















Santa Casa je obklopena ambity s řadou polokruhovitých arkád. Na východní straně je postavena barokní kaple sv. Martina, která má oválný tvar a je zaklenutá kopulí byzantského typu. Pod kaplí se nachází krypta.










 Ve výklencích jsou umístěny sochy proroků. 










Virtuální prohlídku si můžete navštívit zde




Na cestě zpět jsme opět zmokli, ale nejsme z cukru, prožili jsme příjemné odpoledne nejen v přítomnosti Libušky, ale i na hezké procházce naším městem.



Krásný podvečer






Vaše Radka



neděle 25. května 2014

Med z květů černého bezu

Až se nás zima zeptá, co jsme dělali na jaře, můžeme už částečně s klidem říci, že jsme nezaháleli :-) Nevím jak u vás, ale u nás už kvete černý bez. Chtěla jsem připravit šťávu, ale vzhledem k tomu, že jsme doma neměli kyselinu citronovou, objevila jsem, že je možné připravit z květů i výborný med. Takže šťávu si necháme na jindy a včera jsme se pustili do medu.
Výprava za černým bezem nebyla ale jen tak, byla dobrodružná :-) Když jsme s dětmi vycházeli, sluníčko sice krásně svítilo, ale v dálce už byly vidět dost černé mraky. Říkala jsem si, že to v pohodě zvládneme. Nejprve jsme sbírali kousek od nás od domu, ale protože květů nebylo moc, museli jsme se vypravit ještě ke škole, kde jsem keře černého bezu měla vyhlídnuté. A to už se mraky blížily rychleji. Šmikali jsme tedy květy rychle, ale přesto. Najednou se zvedl veliký vítr. Stromy kolem nás ohýbaly svoje větvě, hučelo to a děti začaly být vykulené. Začalo pršet, chytla jsem tedy Lucinku za ruku z jedné strany, Pepánka z druhé a hodně veliký kus cety domů jsme běželi. Naštěstí jsme se stihli vrátit ještě relativně včas, než začal ten největší liják. Hodně se mi ulevilo. Blesk byl asi jen jeden, ale když jsem viděla, jak je Lucinka vykulená, bála jsem se spíš o ně a už jsem si po cestě plánovala, kam se schováme, kdyby bylo ještě hůř.
Ale vše dobře dopadlo a já vám nyní napíšu, jak si můžete med z černého bezu připravit i vy. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jaký chuťově medík bude, připravili jsme si ho nejprve z jednoduché dávky.



Suroviny:

minimálně 25 květenství černého bezu zbavených silnějších stopek, 1 kg cukru, 1 litr vody, 1 veliký BIO citron nebo 2 menší


 Květy bezu si omyjeme, osušíme a  nasypeme do hrnce a zalijeme litrem vody. Přidáme na kolečka nakrájený citron včetně kůry, přivedeme k varu a povaříme asi 20 minut. Odvar necháme 24 hodin luhovat. Druhý den odvar přecedíme přes plátýnko a z květů a citronu vymačkáme co nejvíce tekutiny. Přidáme cukr a roztok vaříme  za občasného míchání půl až tři hodiny podle toho, jak chceme mít med hustý a tmavý. Hustotu zkoušíme tak, že si vždy trochu kápneme na talířek a necháme vychladnout. Já jsem med vařila něco přes hodinku. Příště by mohl být malinko světlejší, ale chuťově je výborný a není nahořklý, i když je dost tmavý. Horký med nalijeme do připravených skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru, aby nám víčka dobře chytla.



Med už jsme ochutnali a musím říct, že je opravdu výborný a nádherně voní, takže my můžeme určitě doporučit!



Krásnou neděli




Radka





























sobota 24. května 2014

Štěstí v mém podání + giveaway

Krásný sobotní den! Od rána se to u nás venku mračilo, ale už zase vylézá sluníčko! Pepánek spinká, a my s Lucinkou jsme se pustily do vylosování soutěže. Nejprve bych vám všem, které jste se zúčastnily a napsaly jste, co pro vás znamená štěstí, chtěla moc poděkovat. Všechny řádky se moc hezky četly! Člověk se zamyslel a nebojte, nepřijdete ani o štěstí v mém podání, ale nejprve vyhodnocení. Nejradši bych dala dáreček každé z vás, jakou jste mi udělaly radost. Přiznám se, že jsem měla malinko strach, že jsem zapochybovala, jestli někdo vůbec napíše a já jestli s tou mou soutěží nebudu osamocená jako kůl v plotě :-) Ale ne, pro mne jste se účastnily v hojném počtu. Moc se mi to líbilo, takže tohle určitě není poslední "akce" :-) A kdo že v této soutěži měl štěstí? Je to Carolina Mia a bunnysek. Moc vás prosím, abyste se mi ozvaly na mou e-mailovou adresu, abychom dohodly odeslání! Oběma moc blahopřeji a zbytku slibuji, že zase brzy nějakou giveaway vymyslím.
No a co tedy znamená štěstí pro mne? Myslím, že štěstí může znamenat pro každého něco jiného, liší se to nejen zeměpisnou šířkou, ale i věkem, pohlavím a dalšími faktory. Štěstí jsme vnímaly jinak jako malé holčičky, jako dospívající holčiny, jako nastávající maminky, jako maminky a tak dále a tak dále. Štěstí pro někoho může znamenat, že má kde bydlet, že má co pít a co jíst, že má kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi. Pro mnoho lidí je pocit štěstí to, když má to, co je pro něj vzácné a hodně často je štěstí spojováno se žebříčkem hodnot. Pro někoho je zase štěstí vnímáno tak, že se mu povede něco, co má rád, pro co žije a pro co vynaložil hodně veliké úsilí, aby se dostal tam, kam se dostal. I tak může být vnímáno štěstí!
Pro mne jsou největším štěstím mé dvě děti - Lucinka a Pepánek! Neříkám, že je s nimi občas lehké pořízení, ale to zná určitě každý, kdo už děti má. I když mě ale rozzlobí, vždycky jsou a budou pro mě to nejdůležitější, co na světě mám. Jsou dny všední, kdy se musí zařídit spousta věcí, kdy je spousta povinností a kdy vám spěch ani nedovolí vnímat určité vnitřní pochody. Ale pak přijdou dny, kdy si uvědomíte, co všechno pro vás lidi kolem vás znamenají, jak jste šťastní, že je máte a co byste bez nich byli. Uvědomíte si, že prostě bez nich už by vám chyběl kus svého já, protože lidé jako je nejbližší rodina, se vám vryjí takovým způsobem pod kůži, až to někdy bolí. Také máte někdy dny, kdy rozjímáte a úplně obyčejné věci vás dojmou? Jsou to většinou dny, kdy vnímáte, že se něco děje. Někdo onemocní, něco krásného se povede a vy to máte s kým sdílet, nebo naopak máte starosti a vy víte, že na ně nejste sami, že jsou tu lidé, kteří vás podrží! V těchto chvilkách je moc důležité, nebýt sám! Takže i to je štěstí, nebýt sám! Je toho hrozně moc, co vzbuzuje pocit štěstí, nebo jak je možné štěstí vnímat. Ale určitě se ne nadarmo štěstí přeje! Vedle zdraví je totiž opravdu velmi důležité! Jaký by člověčí život bez pocitu štěstí byl! Byl byl plochý a šedivý! A o takový život stojí asi málokdo!

Takže vám všem přeji, abyste dnů, naplněných štěstím měli co nejvíce!



Krásnou sobotu!


Vaše Radka










Školní zámecká olympiáda ...

V Kosmonosích nežijeme dlouho. 10 let  je relativně krátká doba. Manžel pochází ze západních Čech a já z městečka Mnichovo Hradiště, které je od nás vzdálené zhruba 17 km. Takže když měla Lucinka nastoupit do první třídy, o škole jsme toho moc nevěděli. Jen takové ty základní věci, jako že je to prima škola, kde není šikana, že je to menší škola, tudíž individuálnější přístup k dětem a že tam chtějí i děti z okresního města, kde jsou školy větší.
Naše škola se nachází ve střední části Kosmonos - ty by se totiž daly rozdělit na tři části - horní, střední a dolní. Je umístěna v historické budově zámku. Původně renezanční zámek byl vybudován v 16. století a později přestavěn v barokním stylu. K zámku patřila rozsáhlá obora a park, kde byla chována vysoká i černá zvěř. Od roku 2004 zde sídlí také muzeum . Zajímavý je zrcadlový sál ve východním průčelí zámku, s výbornou akustikou.  Konají se zde koncerty, představení,  vítání občánků a  svatby.
Ale zpátky ke škole. Jednou z věcí, která nás na škole nadchla, jsou i mimoškolní aktivity, jakou jsou pravidelné Velikonoční a Vánoční jarmarky a školní olympiáda. Ta se letos konala již pošesté - tentokrát v duchu pohádkových a filmových postav.  Koná se vždy po dva dny. První den si děti chystají svá týmová trička, vlajky a trénují na hlavní olympijský den a druhý den probíhají již vlastní soutěže. Celkem soutěží 36 týmů (v každém týmu jsou děti "namíchané" z různých ročníků, což přispívá i k tomu, že se děti lépe poznají napříč ročníky) a do akce se zapojí opravdu všichni - včetně pana školníka, uklízeček a vychovatelek ze školní družiny.
První den navečer se koná slavnostní zahájení, kde nesmí chybět za doprovodu slavnostní hudby nástup bohyní, vlajkonošů všech týmů, rozhodčích - učitelé, slavnostního projevu a olympijského slibu,  vystoupení mažoretek  a také zapálení olympijského ohně. Musím říct, že ta nádherná atmosféra mě už druhým rokem pořádně dostala a měla jsem co dělat, aby neukápla nějaká slza a stahovalo se mi to v krku. Je strašně fajn vidět, že škola není jen prostor, kde se děti vzdělávají, ale i místo, kde je čas na zábavu a soudržnost! 
Lucinky tým tento rok nevyhrál. Ale to nebylo vůbec důležité. Důležité bylo, že si to všichni moc užili, že měli krásné počasí, že se vše obešlo bez zranění a zádrhelů, prostě že budou mít děti a věřím že i dospělí na co vzpomínat. Lucinka byla úplně unavená, vedro jim dalo asi pořádně zabrat, ale byla moc spokojená a byla jsem ráda, že ji pan učitel pochválil, prostě hrdá mamka!
 Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji! Vím, občas se moc rozepisuju, ale někdy jsou věci, které ve zkratce napsat nedokáži :-) Přikládám pár fotek naší školy, parku a zahajovacího ceremoniálu!

Krásný den!




Radka


































 

















































pátek 23. května 2014

Letní louka ...

O tohle vás prostě nemůžu připravit. Za naším domem je kopec, kterému se říká Prasečák. Je to místo, kam se na podzim chodí pouštět draci, v zimě sáňkovat a bobovat a v létě se tu pasou kozy. V současné době je skoro většina louky už posečená, ale kus tu ještě zůstal. Možná proto, že je lidem líto ho posekat . Aby ne, takovou nádhernou louku už jsem dlouho neviděla. Stovky a stovky kopretin. Myslím, že loni taková louka nebyla. Včera, když jsme šli ze zahájení školní olympiády, mi děti natrhaly kytičku a já nyní po ránu sběhla ještě pro pár květů - tomu prostě nešlo odolat. Sluníčko nad vámi, zpěv ptáků a vy na rozkvetlé louce ničím nerušeni. Prostě páteční romantika :-)


Ještě jednou krásný rozkvetlý páteční den!



Vaše Radka